Kryštůfek radí - první pomoc, zásady a pravidla poskytování první pomoci

Pro někoho je to nepoznaná nemoc, pro jiné je to strašák, především pro rodiče. Virové onemocnění postihující především batolata a děti předškolního věku se nazývá akutní laryngitida, česky akutní zánět hrtanu.

Výskyt a příčina

Toto sezónní onemocnění se vyskytuje zejména v chladnějších měsících (podzim, zima), kdy je lidský organismus oslaben. Původce onemocnění jsou viry. Dle míry pomnožení virů, věku nemocného (nejčastěji 2-4 roky) a jeho zdravotního stavu nabývá laryngitida různých forem - od lehkých až po život ohrožující.

Příznaky

-          Onemocnění je náhlé, rozvoj příznaků je rychlý, ale postupný.

-          Laryngitida vzniká nejčastěji v noci.

-          Zánětlivý otok sliznice hrtanu vede k zúžení dýchacích cest.

-          Vedoucím příznakem je štěkavý či kokrhavý kašel, provázen sípáním až ztrátou hlasu.

-          Dítě se obtížně nadechuje (pískáni při nádechu), je úzkostné.

-          Pacient může ale ležet, hledá úlevovou polohu, potíže s polykáním nemá.

-          Teplota je u dítěte zvýšena, obvykle do 38°C.                                                  .

Jak mohu pomoci?

Jakmile zjistíme tyto příznaky neprodleně bychom měli:

-          Zajistit vdechování studeného a vlhkého vzduchu, např. otevřít okno a dítě k němu přemístit, případně je přesunout

k otevřenému mrazáku.

-          Při zvýšené teplotě, podat léky na její snížení.

-          Neodkladné vyšetření lékařem je nezbytné, neboť při těžkém průběhu hrozí dušení dítěte.

-          V případě závažného průběhu neváhat s přivoláním záchranné služby

U dospělých většinou onemocnění nebývá dramatické, projevuje se především ztrátou hlasu.

Po poradě s ošetřujícím lékařem je možné mít doma v lékárničce lék - čípek Rectodelt na lékařský předpis, který zmírňuje otok sliznice.

Petr Theuer, DiS.

PhDr.Lukáš Humpl

Podchlazení, neboli hypotermie, je stav organismu, kdy při vystavení se chladu klesá tělesná teplota pod normální hodnoty, tj. 36-37°C. Pokles tělesné teploty pod 35°C již přitom může být nebezpečný, pokles pod 26°C je pak již smrtelný. Rozlišujeme:

Akutní podchlazení - je nebezpečnější, protože tělesná teplota klesá velmi rychle, během vteřin či minut, například při pádu do ledové vody o teplotě 0°C, spojené navíc i s tonutím.

Chronické podchlazení - znamená klesání tělesné teploty během delšího časového období, jako u delšího pobytu venku na horách.

Rizikové faktory

Ke zhoršení stavu samotného podchlazení přispívají také rizikové faktory, k nimž náleží:

• věk, přičemž ohroženější jsou staří lidé, hubení a malé děti
• různá poranění, způsobená třeba i provozováním zimních sportů, při lyžování a pod.
• oslabující onemocnění, jako je cukrovka, nemoci srdce a cév...
• nedostatečná fyzická kondice jedince a únava
• špatná příprava na zevní prostředí, tedy nedostatečné či nevhodné oblečení

Specifickým rizikovým faktorem je alkohol. Tělo na nízkou teplotu okolí přirozeně reaguje zúžením malých cév v kůži, a teplo se tak zachovává pro životně důležité orgány. Konzumovaný alkohol však tyto cévy rozšíří, což sice vyvolá pocit tepla, ale tělesné jádro

potom dříve prochladne.

Stupně podchlazení a příznaky

1. Při teplotách v rozmezí 34-36°C je u postiženého znatelný třes, podrážděnost, bolesti končetin, modravě bledá kůže, zrychlený puls a dýchání.

2. Za tělesné teploty 30-34°C ustupuje pocit bolesti, přichází naopak spavost, ztuhlost, zpomalený puls, poruchy srdečního rytmu a nepravidelné dýchání.

3. V další fázi při 27-30°C dochází k bezvědomí, pozorovatelné jsou široké zornice, špatně hmatný tep a nepravidelné dýchání.

4.  Je-li tělesná teplota pod 27°C, nastává koma, zástava dýchání i srdeční činnosti a smrt.

První pomoc

• snažíme se zabránit dalšímu podchlazení a jeho prohlubování
• postiženého transportujeme co nejdříve do suchého a teplého prostředí
• odstraníme mokrý oděv, nahradíme jej suchým a teplým oblečením
• chráníme podchlazeného před větrem a zahříváme pomocí přikrývek či termofólie
• nezahříváme akrální části a končetiny
• pacientovi při vědomí podáváme teplé slazené nápoje
• s postiženým neprovádíme zbytečné pohyby
• při těžkém podchlazení jej ponecháme ležet na zádech, či ve stabilizované poloze
• je-li v bezvědomí, uvolníme a zajistíme dýchací cesty
• při bezvědomí se zástavou dechu zahájíme srdeční masáž a umělé dýchání

Odborná zdravotnická pomoc spočívá v zajištění žilního vstupu, podání teplé infúze a dalších léků, monitorace srdeční činnosti, sledování dýchání, případně resuscitaci, došlo-li k selhání krevního oběhu. V některých případech může být pacient napojen i na mimotělní oběh.

Poznámka:

U tělesné teploty pod 32°C neohříváme postiženého aktivně, ale jen pasivně, tedy zakrytím nebo zabalením. Nad 32°C můžeme zahřívat aktivně v teplé (nikoliv však horké) lázni.

PhDr.Lukáš Humpl

klinický psycholog

Dětských i dospělých pacientů, kteří utrpěli popáleninové trauma, je velmi mnoho. K nejvíce ohrožené skupině přitom patří děti předškolního věku. Je to způsobeno jak jejich zranitelností, tak i zvídavostí k okolí. Zodpovědnost je však obvykle na nás - rodičích, příbuzných. Svou nepozorností či nedbalostí můžeme malé děti velkému nebezpečí, kterým popáleniny jsou, snadno vystavit.

Horká káva, čaj, polévka, voda z varné konvice, fritovací olej - na pokožce dětí, ale i dospělých přinášejí velkou bolest, těžké poškození kůže, podkoží, způsobují těžké, trvalé následky a bohužel v některých případech i smrt postiženého.

Důležitá je proto prevence. Nenechávejme děti bez dozoru, horké tekutiny nepokládejme na stůl, kde dítě dosáhne. Přívodné kabely z varných konvic či fritéz jsou pro děti obrovským lákadlem a stačí opravdu jen zatáhnout... Nezapomeňme, že dětská zvídavost je obrovská a malým človíčkům chybí zkušenost a odhad situace.

Důležité z hlediska první pomoci jsou okamžiky bezprostředně po úrazu. Naučme se nebo připomeňme si, co máme dělat když už k popálení dojde.

1. V případě hoření, je nutno postiženého uhasit; udusíme oheň zakrytím nehořlavou textilii, hasicím přístrojem, vodou, válením. Dbejme přitom však na vlastní bezpečnost.
2. Chlazení postiženého místa vodou; chladíme jen místně, např. jen obličej, hrudník, paži, a to do ustoupení bolesti, ve studené a nejlépe tekoucí vodě, nejdéle však 10-15 minut.
3. Do popáleniny nic nepatří; nepoužíváme tedy žádné pasty, masti, krémy, oleje, kromě přípravků přímo určených k léčbě popálenin, případné puchýře nepropichujeme.4.
4. Popálené místo můžeme překrýt sterilním krytím nebo čistou tkaninou (prostěradlo, textilní kapesník....)
5. Přivoláme pomoc na tísňové lince 155, v případě menších popálenin můžeme pacienta k lékařskému ošetření transportovat vlastním dopravním prostředkem.6.
6. Z popálené části těla sundáme náramky, hodinky, prstýnky, náušnice, řetízky a volný oděv.
7. Pokud došlo k popálení při úrazu elektrickým proudem, nezapomeneme zajistit vypnutí přívodu - odpojit spotřebič ze sítě, vypnout pojistky; do té doby se k postiženému nepřibližujeme.

Na co dávat pozor u dětí

Dětský organismus je náchylný k podchlazení. Přílišné chlazení popáleniny by proto mohlo zdravotní stav dětského organismu negativně ovlivnit. Proto dítě nikdy nesprchujeme ledovou vodou, vždy volíme mírný proud odstředěné vody a chladíme jen jedno místo. Malé dítě neponořujeme do vody, nebalíme je ani do ledově mokrého prostěradla.

Tato pravidla do jisté míry platí i pro dospělé. V popálenině přichycený oděv nestrháváme.

Jak vážné popáleniny mohou být

Zdravotní stav se hodnotí podle rozsahu popálených ploch a hloubky postižení tkáně. Čim více popálených ploch, tím závažnější je zdravotní stav a léčba bude náročnější a delší. Popáleniny nad 10 % jsou již velmi závažným úrazem. Dalším ukazatelem je věk, nejvíce ohrožené jsou malé děti a lidé staršího věku.

Popáleniny dělíme do čtyř skupin:

I.  stupeň - postižené místo je zarudlé a silně bolestivé, ale bez výskytu puchýřů

II. stupeň - popálené místo je zarudlé s puchýřem, silně bolí

III.stupeň -  rána je bělavá, necitlivá, nebolí - v místě jsou zničená nervová zakončení

IV. stupeň - místo je začernalé

Popáleniny patří k nejtěžším úrazům, často zanechávají nejen fyzické, ale i psychické jizvy. Vyžadují velmi komplikovanou, dlouhou a nákladnou léčbu. Při velkém rozsahu nebo těžkém stupni popálení mohou mít smrtelné následky; naděje na přežití pak závisí na stabilizaci stavu pacienta během prvních několika hodin

PhDr.Lukáš Humpl

Nastávají letní dny a s tím souvisí pobyt v přírodě a zvýšené riziko bodnutí hmyzem. V našich podmínkách se nejčastěji jedná o včely, vosy, sršně, klíšťata, komáry a muchničky. I když v naprosté většině případů se jedná o nezávažná poranění, není vhodné tyto případy podceňovat. Vysoké riziko představuje bodnutí blanokřídlým hmyzem zejména pro disponované jedince - alergiky, kteří jsou přecitlivělí na látky obsažené v hmyzím jedu, dále pro nemocné trpící onemocněním oběhového systému a při poranění v oblasti dutiny ústní a krku. U klíšťat pak pobyt a přisátí  v místech s klíšťaty infikovanými virem klíšťové encefalitidy a boreliosou.

Jaké jsou příznaky?

Bolest v místě vpichu, zarudnutí, otok. Nastupující alergická reakce se projeví svěděním, zarudnutím kůže, výsevem kopřivky, výrazným otokem, dušností, poruchami vědomí, zvracením, průjmem. Nejtěžší případy mohou vyústit až v zástavu dechu a oběhu.

První pomoc

Základem je zklidnění pacienta, opatrné vytažení žihadla, chlazení místa vpichu např. kostkou ledu, při kolapsu protišoková poloha. V případě bezvědomí, zástavy dechu a oběhu včasné zahájení neodkladné základní resuscitace. U známé alergie je nutné podání antihistaminika (léky Dithiaden, Zyrtec, Xyzal), eventuelně kortikoidů (Prednison, Rectodelt). Řada těžkých alergiků je vybavena autoinjektorem pro podání adrenalinu do svalu při nastupující těžké alergické reakci a jsou poučeni o způsobu podání. Při rozvoji alergické reakce rozhodně neváháme s přivoláním záchranné služby na tísňovém čísle 155, stav se může dramaticky rychle vyvíjet.

K odstranění klíštěte přistupujeme pokud možno co nejdříve po přisátí, čímž snižujeme riziko nákazy. Klíště a okolí v okruhu cca 10cm potřeme nejlépe jodovým desinfekčním roztokem, nedotýkáme se hmyzu holýma rukama pro možnost přestupu mikroorganizmů přes nedotčenou kůži a po pěti minutách klíště vytáhneme, nejlépe pomocí pinzety mírným tahem nebo kýváním. Použít lze také smotek vaty nebo gázu. Ránu opět ošetříme desinfekcí.

Důležitá je prevence

Mezi preventivní opatření patří především vhodné oblečení, užití repelentu, vybavení alergiků potřebnými léky a kartičkou s informacemi o známé alergii, pečlivá prohlídka kožního povrchu včetně vlasové části hlavy po návratu z přírody.

Před klíšťovou encefalitidou je možné se účinně chránit očkováním.

MUDr. Petr Černohorský

PhDr. Lukáš Humpl

Dobře zvládnuté přivolání odborné pomoci na životě ohroženému pacientovi může být pro jeho přežití zcela zásadní. Jestliže v takové situaci ocitneme v roli svědka, je to pro nás obvykle značně stresující. Proto je dobré, když jsme předem připraveni a víme, jak si s telefonováním na tísňovou linku správně poradit.

V České republice fungují tato čísla pro volání v tísni:

155 - Zdravotnická záchranná služba

158 - Policie ČR

150 - Hasičský záchranný sbor ČR

156 - Městská policie

112 -  Jednotné evropské číslo tísňového volání

Pokud jde o situaci s náhle vzniklou poruchou zdraví, je vhodné upřednostnit vždy tzv. národní číslo tísňového volání, tedy 155. V tomto případě se totiž prakticky vždy dovoláte na pracoviště operátora Zdravotnické záchranné služby. Nebudete nikam dále přepojováni a operátor od vás převezme všechny podstatné informace. V případě dobře spolupracujícího volajícího trvá hovor do dvou minut.

Co bychom měli vědět

Je pochopitelné, že budete ve stresu, pokuste se i přesto zůstat trpěliví a spolupracujte s operátorem.

Řízení hovoru přenechejte jemu. Po ohlášení pracovníka tísňové linky se představte a na vyzvání sdělte tyto informace:

-        co se stalo

-        místo události, kam má posádka Zdravotnické záchranné služby dorazit

-        jméno a věk postiženého

-        případné další informace, které bude operátor požadovat.

Pracovníci operačního střediska Zdravotnické záchranné služby jsou lidé s úplným zdravotnickým vzděláním. V situaci, kdy se Vy nebo někdo jiný nachází v ohrožení života, tedy mohou účinně poradit, co máte dělat a jak správně pomoci, než k Vám dorazí posádka. Řiďte se prosím jejich pokyny a nebojte se zeptat v případě, kdy si nebude vědět sami rady.

Kdy volat na tísňovou linku?

Volání na tísňovou linku záchranné služby je bezplatné. Využíváme ji však pouze v situaci, kdy je ohrožen lidský život. Linka neslouží jako informační či přepojovací pracoviště. Případné zneužívání tísňové linky je trestné. Uvědomme si, že blokováním tísňové linky může být ohrožen život někoho, kdo se v daný okamžik nebude moci na operační středisko dovolat. Veškeré hovory směřující na linky tísňového volání jsou nahrávány a archivovány.

Pokud si ve vypjaté situaci nebudete moci vzpomenout na správné telefonní číslo, nezoufejte. Vytočte kteroukoli tísňovou linku a příslušný operátor Vás následně přepojí na pracoviště, kde Vaši situaci vyřeší.

Pamatujte prosím, že včasné přivolání odborné pomoci může mít v řadě případů na přežití postiženého rozhodující vliv.

Autoři: Bc.Lukáš Ludwig, PhDr.Lukáš Humpl